O Serengeti NP ve zkratce
rozloha:14763km²
počet druhů ptáků: přes 500
počet druhů savců: přes 70
- nejstarší, největší a nejslavnější národní park
- největší migrace zvířat na světě

 Národní park Serengeti - je nejstarší, největší a také nejznámější tanzanský národní park (neplést s rezervacemi). Je zapsán do seznamu přírodních památek UNESCO. Byl založen roku 1951 a asi nejvíce ho proslavil Bernhard Grzimek s jeho synem. Napsali o Serengeti knihu a natočili světoznámý stejnojmenný film "Serengeti nesmí zemřít", který byl oceněn v roce 1959 Oscarem. Serengeti patří také mezi nejnavštěvovanější africké parky a spousty turistů jsou někdy až otravné. Obzvlášť pro fotografa. Díky své rozlehlosti a divokosti si Serengeti i přes spousty návštěvníků stále zachovává tvář "původní a divoké" Afriky. Park leží v severní části Tanzánie a jeho nejsevernější část je zároveň hranicí mezi Keňou a Tanzánií a také hranicí mezi Serengeti NP a Masai Mara National Reserve. Jeho rozloha je 14763km². Jen pro představu - Česká republika má rozlohu 79000km². V Serengeti NP najdeme travnaté savany, bažiny a močály. Zcela jistě si každý návštěvník všimne i známých kusů skal vystupujících z rozlehlých rovin jako kopečky, tzv. "kopjes", které jsou tvořeny z ruly a žuly. Nejznámější je Serengeti, ale svými obrovskými nekonečnými rovinami, které se táhnou na kilometry daleko.

Migrace pakoní

Fauna a flóra
Serengeti NP je světově známé svým mimořádně velkým počtem různých druhů zvířat a ptáků. Mezi pozoruhodné divy přírody patří migrace zvířat, ke keré dochází v Serengeti každoročně mezi prosincem a červnem. Obrovská množství zvířat putují za dešti a potravou v kruhu a pokračují přes Serengeti zpět do Keni, kde se kruh uzavírá a koloběh tak pokračuje pořád dokola už tisíce let. Stáda pakoní jsou odhadována na cca 1 500 000 zvířat, zeber je odhadováno přes 300 000ks a přes 400 000ks je gazel Thomsonových. Stádo může být i přes 40km dlouhé. Samozřejmě že takhle velká stáda neujdou pozornosti šelem, kterých je v Serengeti dostatek. Můžeme zde vidět velké a četné smečky lvů, gepardy, levharty, hyeny a také vzácnější servaly a karakaly. Samozřejmostí je spousta druhů antilop, buvoli, hroši, žirafy, ptáci a hmyz. U řeky Grumeti jsou obrovští krokodýli, kteří zabíjí migrující zvířata. Překrásný je tzv. Severní koridor a na východní straně jsou krásná místa v okolí Lobo. 
Období

Období sucha
krátké: leden-únor (rození mláďat býložravců)
dlouhé: červen-říjen (nejvhodnější doba pro pozorování šelem)

Období dešťů
krátké: listopad-prosinec
dlouhé: březen-květen

Cesty a doprava
Cesty jsou v Serengeti jako dělané pro auto 4x4. V některých ročních obdobích se ani s 4x4 nedostanete tam, kam chcete. Doprava do parku je bezproblémová jak autem, autobusem, ale i letadlem.

Safari tipy
V parku je přísně zakázáno vystupování z auta, jako ostatně téměř ve všech afrických parcích. Je možné si domluvit výlety nad obrovskými pláněmi buď v letadle a nebo v nafukovacím balónu.

Až neskutečná nádhera parku Serengeti vyniká na tomto krátkém videu.

 

Serengeti, duše Afriky znovu ožívá? Nenechme ji zemřít.

Na světě ještě stále existuje místo, kde je možné vidět více jak 2 miliony zvířat, která v pravidelném intervalu migrují za potravou. Statisíce zvířat se pohybují jako obrovské živé housenky ve vlnách po obrovských a nekonečných pláních. Jejich nohy zvedají do oblak tuny prachu zahalující slunce, které jim v suchém období ubírá sílu. Cílem jejich pohybu je voda a z ní vycházející život, čerstvá tráva a nové pastviny, protože pod změtí tun prachu a hlíny se skrývá nový život, díky kterému může tento prastarý koloběh života fungovat znovu a znovu. Po prvních kapkách deště pokryjí savanu koberce nové trávy a květin. Každým rokem se tak tohle velké divadlo díky slunci a vodě opakuje a Vy můžete být jeho divákem právě v Serengeti.

 

Nekonečné roviny a žulové kopjes

Ekosystém Serengeti se nachází na severozápadě Tanzánie a jeho součástí je i Národní park Serengeti, který je nejznámějším a nejslavnějším africkým parkem. Serengeti NP, je nejstarší, největší a také nejznámější Tanzanský park. Je zapsán do seznamu přírodních památek UNESCO a byl založen roku 1951. Jeho název vznikl odvozením z masajského slova Serengit, které znamená „Nekonečné pláně“.

 

Jeho nejsevernější část je zároveň hranicí mezi Keňou a Tanzánií a také hranicí mezi Serengeti NP a Masai Mara National Reserve. Jeho rozloha je 14763km². Jen pro představu - Česká republika má rozlohu 79000km², takže tento národní park zabírá asi 20% plochy ČR a je 2x větší, než Jihomoravský kraj. V Serengeti NP najdeme velice rozmanité ekosystémy, jako jsou travnaté savany, bažiny a močály, ale také řeky, které v období dešťů vystupují z břehů. Nejznámější je ale Serengeti NP svými obrovskými nekonečnými rovinami, které se táhnou na kilometry daleko a ze kterých vystupují kamenité kopečky, tzv. "kopjes", které jsou tvořeny z ruly a žuly. Kopjes velice často využívají predátoři, zejména lvi a gepardi, k odpočinku anebo jako rozhlednu pro výběr kořisti. Člověk to vše musí vidět na vlastní oči, aby uvěřil a poznal rozlehlost těchto nádherných plání.

Serengeti kopjes

 

Grzimkové, pionýři Serengeti

Když v polovině minulého století Bernhard Grzimek přicestoval do Afriky a „objevil“ Serengeti, asi ho ani ve snu nenapadlo, že se stane součástí historie a bude mít obrovský vliv na veřejnost, která do té doby Afriku znala spíš jen jako světadíl, kde žijí černoši a místo, kam jezdívali bohatí lidé zabíjet zvířata, což bohužel platí dodnes. O světovou proslulost tohoto nádherného parku se pravděpodobně nejvíc zasloužil právě Bernhard Grzimek - německý veterinář, který část svého života věnoval výzkumu a ochraně zvířat v Serengeti.  Grzimek spolu se svým synem Michaelem, který tragicky zahynul při havárii letadla, dostali Afriku a Serengeti, spolu s nutností chránit africká zvířata, do povědomí veřejnosti zejména knihou „Serengeti nesmí zemřít“, která byla také zfilmována a Grzimek za tento film velice úspěšný film dostal Oscara. Za jejich oddanost Africe a jejím zvířatům, jim byl později postaven hrob, který leží na okraji kráteru Ngorongoro.

 

Tse-tse, jako ochránce Serengeti

V Serengeti se v druhé polovině minulého století domorodci dostávali do stále častějšího konfliktu s divokými zvířaty. Lidská populace se neustále rozrůstala a lidé stále častěji obsazovali pozemky v blízkosti hranic parku. Do hloubi parku se však domorodci příliš nepouštěli, protože jeho velké oblasti jsou zamořeny mouchou Tse-tse, která přenáší spavou nemoc a dobytek není proti této nemoci na rozdíl od divokých zvířat imunní. Takže za zachování velkých počtů zvířat můžeme mimo jiné poděkovat malému, lidem a dobytku škodlivému hmyzu, mouše Tse-tse.

Dobytek zhouba i spása Serengeti

Masajský dobytek často onemocněl dobytčím morem a kontaktem s divokými zvířaty je samozřejmě nakazil, což vedlo k jejich úbytku. Lidé začali dobytek očkovat a to posloužilo zejména pakoňům. Jejich počty v roce 1960 dosahovaly cca 250 000 kusů a do roku 1975 vzrostly 5x na téměř 1 500 000 zvířat. V tuto dobu se také začaly zvyšovat počty lvů a jiných predátorů, kterým zvýšení počtu zvířat jen prospělo. Ovšem každá mince má dvě strany a stejně tak i Serengeti.

Masajové s dobytkem pronikají často za hranice parku. V pozadí masajské krávy.

 

Zabiják číslo 1 opět v akci

Stavy zvířat zde začali decimovat hlavně pytláci. Zlaté období měli hlavně v 70. a 80. letech minulého století, kdy jejich řádění dosahovalo vrcholu. Šokujícím důkazem jsou některé druhy zvířat. Například nosorožců dvourohých (Diceros bicornis michaeli) žilo v parku ještě v roce 1974 asi 700 zvířat. Po cca 5-6 letech lidského řádění se jejich stavy v roce 1980 odhadovaly max. na 50 až 100 zvířat. Za několik dalších let lidé tato zvířata vyhubili a v 90. letech minulého století žili v Serengeti pravděpodobně jen 2 nosorožci dvourozí. Pytláctví ovšem poznamenalo také slony. Ve stejném období bylo vyzabíjeno cca 80% slonů a v parku jich tak žilo necelých 500 z původních 2500. Nosorožci a sloni jsou vybíjeni i dnes pouze kvůli lidské hlouposti. Někteří lidé totiž věří, že nosorožčí roh jim pomůže ke zvýšení sexuální výkonnosti. Další si nechávají ze sloních klů dělat různé dekorativní předměty nebo kupují sloní nohy jako koš na odpadky.

slon pytlaktmav

I v dnešní době se odhaduje, že lidé ročně upytlačí v Serengeti nebo jeho hraničních oblastech kolem 40 000 zvířat různých druhů.

Sloní kly, předmět výnosného obchodu

Dalším zvířetem, které silně doplatilo na lidský vliv je  můj oblíbenec pes hyenový (Lycaon pictus), který z parku zmizel úplně. Tu a tam se sice objeví zpráva, že ho někdo viděl, ale není jisté, jestli se jednalo o smečku žijící v parku nebo o zvířata, která náhodně parkem probíhala. Na jaře roku 2010 byli psi po více jak 20 letech znovu v parku spatřeni a vyfotografováni. Od té doby ale opět nebyli věrohodně pozorováni. Divocí psi velice často umírali na psinku, kterou trpěli psi chovaní domorodci. Nemoc je doslova kosila, a i když jí nepodlehla celá smečka a přežil jeden nebo dva psi, tak tito psi postupně umírali hlady, protože jednotlivě neumí lovit nebo byli zabiti jinými predátory.

V dnešní době nejsou problémem Serengeti jen pytláci, jsou to také zemědělci, ale i turisté, kterých začíná přibývat a v neposlední řadě i velmi silná populační exploze v Africe. 

 

Safari v Serengeti

Do parku jezdí stále víc a víc turistů nebo fotografů, kteří by rádi viděli Afriku a její zvířata, kterých zde žije opravdu ohromné množství. Počet druhů savců se pohybuje kolem 70 a na své si přijdou i milovníci ptáků, kterých v parku žije přes 500 druhů. Velká různorodost ekosystémů umožňuje lidem, aby si našli svoje oblíbená místa. Někdo má rád bažiny, jiný travnaté savany a další trnitou buš. Všichni tito lidé si v Serengeti přijdou na své a určitě se budou těšit z návštěvy svých oblíbených biotopů a pozorování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Zvířata jsou na lidi v autech zvyklá, a když se Vám například podaří dostat se doprostřed stáda pakoní, tak jsou tak blízko, že byste se jich mohli z okýnka dotýkat.

Lev

Bohužel se často stává, že si lidé Serengeti ani nestihnou užít, protože je i v Africe honí čas a peníze. Týden je na prohlídku tohoto překrásného místa žalostně málo, takže pokud se chystáte vyrazit na safari a opravdu milujete Afriku, tak musíte zůstat alespoň 14 dní. I přes velký počet turistů se dají najít místa, kde můžete v poklidu a nerušeně pozorovat původní divoký život. Osobně právě díky turistům nepatří Serengeti mezi má nejoblíbenější místa, ale přesto ho mám pro jeho nesporné kouzlo rád.

Fotografové se honí za co nejlepším snímkem a za zvířaty podle toho, jak jim řidič za pomoci vysílačky poradí. Turisté jsou většinou cestovkami nuceni spěchat, aby toho za těch pár dní, které mají vyhrazené na safari, co nejvíc stihli a jen málokdo z nich stihne nasát opravdovou atmosféru Serengeti, která je na spoustě míst stejná už po tisíce let i přesto, že lidé zabíjí jeho duši stále otrlejším způsobem.

Největší migrace zvířat na světě

Každoročně se v Serengeti opakuje největší migrace zvířat na světě. Zvířata putují za lepší a čerstvější potravou a jako v transu následují jeden druhého. To se týká zejména pakoní při překračování řeky. Stovky až tisíce těchto zvířat se spojují na savanách v kilometry dlouhého, spěchajícího hada složeného ze zvířecích těl. U řeky, která na mnoha místech tvoří jedinou překážku na cestě k novým pastvinám, se zvířata řadí do fronty, ale žádné nechce vstoupit jako první do řeky smrti. V řece na ně totiž číhají obrovští krokodýli, kterým v tomto období začínají skutečné hody. V okamžiku, kdy se rozhodne první býložravec vstoupit do řeky, tak se ostatní zvířata jako v transu valí přes něj, aby co nejdříve dosáhli druhého břehu. Jen malé procento z nich skončí v zubech krokodýlů nebo se zraní a utopí při překračování řeky a můžou tak v poklidu následovat svůj instinkt a pokračovat dál v jejich náročné cestě. Predátoři je nenásledují, zdržují se ve svých teritoriích.

Migrace v Serengeti

 

8 milionů nohou v pohybu

Zvířata migrují v podstatě celý rok. V srpnu až říjnu jsou zvířata na severovýchodní hranici Serengeti a pokračují ve směru hodinových ručiček přes Masai Mara GR znovu zpět do Serengeti a začínají tak nové kolo svého života, které trvá jeden rok.

Když se podíváme podrobně na strukturu obrovských stád, tak zjistíme, že největších počtů dosahují pakoně (Connochaetes taurinus albojubatus), kterých migruje necelý 1 500 000. Za nimi následuje 400 000 gazel Thomsonových (Gazella thomsonii), gazel Grantových (Nanger granti -dříve Gazella granti) a nakonec necelých 300 000 zeber Böhmových (Equus quagga boehmi).

 

Serengeti nesmí zemřít

Při tomto obrovském pohybu zvířat jich přijde o život zhruba 400 000, ale přibližně stejný počet se jich i narodí. V období rození mláďat se denně rodí více než 8 000 zvířat. Je to skutečný zázrak života na zemi. Spousty mláďat se stanou kořistí šelem, ale drtivá většina jich přežije a spolu s dalšími tak může pokračovat v neustálém koloběhu života a smrti na africké savaně, kterým zvířata procházejí už tisíce let. Následují hromy a blesky, které přinášejí životadárné deště. Serengeti těžce dýchá z posledních sil, nenechme ho dodýchat a dopřejme mu prostoru, aby jeho duše mohla dál žít. Málokdo z jeho návštěvníků si totiž uvědomí, že patří mezi poslední generaci, která na vlastní oči viděla některý ohrožených druhů zvířat ve "volné přírodě". 

Serengeti Quo Vadis?

Ke konci článku si můžeme položit otázku: Slunce nad Serengeti zapadá nebo vychází? Za odpovědí se skrývá mnohem víc, než je na první pohled patrno.

Submit to DeliciousSubmit to DiggSubmit to FacebookSubmit to Google PlusSubmit to StumbleuponSubmit to TechnoratiSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn